Paseky 2011 ocima Davida Sebka

Spojení Novohradských hor a blížícího se podzimu sice většině lidí moc neřekne, u vytrvalostního jezdce však tato kombinace vyvolá jasnou asociaci - Pasecký distanční dostih.

Po několika letech je pro naši rodinu účast na těchto závodech jakousi nepsanou povinností, takže když se blížil 1. říjen , nebylo co řešit. Tento rok za naší rodinu startovala matka v kategorii Z s koněm Nurmi a já jsem tentokrát jel coby wrangler. Nurmi je pod sedlem teprve necelý rok a na závody jel po druhé v životě, naším cílem bylo tedy spíše seznámit jej s prostředím a závod v klidném tempu dokončit.

1. října jsme naložili koně, nabrali ještě pomocnici pro tým Zuzany Nedbalové a vyrazili směr Jižní Čechy. Po pár hodinách jízdy jsme se opět šplhali do známého kopce, když jsme zaregistrovali první změnu. Tradiční bílé lavičky, lemující cestu do kopce, byly přebarveny veselými pastelovými barvami. Jednalo se však o jednu z mála změn, které jsem byl schopen coby wrangler zaregistrovat. Po vyložení koní jsme se pustili do tradičního předzávodního mumraje, jako obvykle velmi dobře zorganizovaného, nebyl nejmenší problém, cokoliv najít. V činorodém ruchu jsme pak strávili zbytek odpoledne a již byl čas na večeři, tradičně spojenou s technickou poradou. Tento rok byly vypsány závody v kategoriích S (90km), L (60km), Z (50km) a hobby (30km). Vysvětlení trasy doprovázela obvyklá podrobná fotoprezentace, částečně převzatá z minulého roku, pamatováno při ní bylo i na wranglery.

Protože matka startovala v kategorii Z, mohli jsme si ránu trochu přispat (vůči „standardnímu“ vstávání kolem půl páté). Start byl v 9:30, Nurmi byl před ním ještě trochu nervózní (přeci jen to byly jeho druhé závody). Jako wrangleři jsme s otcem popřáli matce krátce před startem ještě „hodně štěstí“, koukli jsme se na start a když jsme se ujistili, že nepadá hned na začátku, tak byl čas vyrazit na okruh.

Jak se ukázalo už na prvním chladícím bodu, závodníci se rozdělili na několik skupinek. Matka byla v jedné z těch zadních, takže jsme měli dost času.

V cíli prvního kola se „dostatek času“ však změnil v jistou nervozitu, když dojely rychlejší skupinky, uplynulo oněch pár minut, které je na trase rozdělovaly... a nic. Chvat wranglerů se změnil ve stále nervóznější čekání. Konečně se objevila skupinka našich jezdců, docházející do cíle krokem. Když Nurmi došel takto pomalu, čekali jsme, že se uklidní v "cuku letu", jenže teorie bývá šedivá, ale strom života zelený. Nurmi se rozhodl, že to učiní napínavější, když jsme ho uklidnili a vykročili k veterinární kontrole, zjistil, že odchází dále od koní, začal řehtat a hned měl 67 tepů za minutu. A mohli jsme uklidňovat znovu. Teprve když jsme se připojili k dalšímu koni, jdoucímu do veterin, uklidnil se a kontrolou prošel.

Na začátku dalšího kola se mu nechtělo běžet po správné trase a matka s ním měla očividně problém. Naštěstí  chvíli po ní startovala Kamila Ábelová s Kalifornií a v jejich společnosti se už Nurmi uklidnil a my mohli vyrazit na chlazení. Tentokrát byl okruh pro wranglery „vylepšen“ o auto, které se porouchalo v prostřed křižovatky na lesní cestě, těsně u sjezdu směrem k areálu. Naštěstí ani toto se neukázalo jako vážný problém, překážka se dala objet, takže wranglerské týmy nemuseli hledat náhradní trasu. V cíli jsem poučen předchozím kolem předpokládal, že máme dost času, že dojezd bude opět v klidu. Ale sotva jsme si připravili vodu na chlazení koní, v tu chvíli se cílem prořítila skupina závodníků, v ní i má matka. Nurmi se tentokrát uklidňoval o něco pomaleji než v předchozím kole a k prostoru veterinární prohlídky se mu evidentně moc nechtělo, ale když jsme se připojili k dalšímu koni, tak si nakonec dal říct. Poslední okamžik napětí pominul a Nurmi nakonec zdárně prošel i závěrečnou veterinární kontrolou.

Závody končili až pozdě odpoledne, po dojezdu posledních závodníků ze soutěže S. Vyhlášení proběhlo tentokrát na ruce, mezi méně obvyklé ceny patřili třeba dorty za druhé místo či dřevěné židle místní produkce za první, cenu od Svazu chovatelů Shagya Araba dostal  každý, který startoval na koni z plemene Shagya Arabů. Ceny i celé závody by se samozřejmě neobešly bez celé řady sponzorů, za všechny jmenujme alespoň firmu Bushman.

A jak že to tedy dopadlo? V soutěži stupně S vyhrála Kateřina Kyselá s koněm Cézar, která získala i cenu kondice. První místo v soutěži stupně L získala Kučerová Denisa s koněm Jusuf II, v kategorii Z se vítězkou stala Lucie Škábová na koni Lamia I, v hobby soutěži pak vítězkou byla Anna Macková s koněm Drina. V Pasekách se též jelo mistrovství Jihočeské oblasti (v soutěži na 50 km), mistryní se stala Pavla Ratajová na koni Galán.

Vyhlášení ovšem nebylo úplným koncem závodů, stejně jako minulý rok bylo i tentokrát pro účastníky paseckých dostihů nachystáno opékané prase, pro změnu se zeleninou. Kdo chtěl, mohl zůstat, kdo nechtěl, nebo spíše nemohl, dostal pár kousků opečeného masa na cestu. A musím říci, že bylo opravdu vynikající.

Závody v Pasekách 2011 byly opět nesmírně povedené a za jejich uspořádání patří velký dík panu Blížencovi a samozřejmě také sponzorům, kteří opakovaně umožňují jejich pořádání.